Dali jsme si schůzku s předsedou klubu Vladimírem Čichovským a požádali ho o krátký rozhovor.
Pane předsedo, jak se změnil klub od doby, kdy jste ho převzali?
Dle mého názoru se klub změnil velice. Klub jsme s kolegy ve vedení klubu převzali na pokraji zániku. V klubu se rozpadala jednotlivá družstva mládeže, A tým směřoval vzhledem k nedostatku financí do soutěží amatérů, klubová pokladna a konto bylo prázdné, klub měl na krku několik soudních řízení + dluhy po předcházejících vedení klubu. Tyto dluhy přesahovaly více jak 1 mil. korun. Jediným pozitivem byl tým Žen, který však vedl tým lidí mimo tehdejší vedení klubu. Nyní jme ve stavu, kdy klub nemá žádné dluhy, každou sezónu investujeme do tréninkového vybavení (letos jsme, investovali cca 150 tisíc Kč do nových mantinelů a hokejové výstroje pro nejmenší hokejisty), založili jsme školu bruslení pro děti do 8 let + pořádáme akce, díky kterým se naplňují jednotlivé kategorie, tým žen hraje nejvyšší soutěž žen a A týmu se po angažování trenéra a stabilizaci kádru podařilo hrát pro diváky velice pohledný hokej a v sezóně 2015/2016 se stal Přeborníkem kraje.
Zní to jako idylka?
No, k ideálu to má stále daleko, ale určitý posun určitě vidět je.
Co vás nyní brzdí v dalším rozvoji?
Náš klub dlouhodobě trpí nedostatkem trenérů s praxí s licencí B a hokejovou minulostí. Z tohoto důvodu, tak trochu trenérské obsazení u některých kategorií látáme a doplňujeme rodiči. Dalším bodem, který není zrovna ideální, je nízký rozpočet na probíhající sezónu. Od výše přiznaných dotací se nám pak odrážejí příspěvky od rodičů, které dorovnávají rozpočet do výše provozního minima a ty jsou již dle mého názoru u některých kategorií za hranicí únosnosti. Jiná cesta však nyní bohužel není.
Jaký rozpočet potřebujete pro zajištění sezóny?
Pro zajištění sezóny, aby proběhla v klidu a bez ohrožení již nastavená kvality práce s dětmi, je pro klub jako je náš, potřeba minimálně 1,3 miliónu Kč. Dá se však utratit i daleko více. Je všeobecně známo, že úzce spolupracujete s litoměřickým Stadiónem.
Jak tuto spolupráci hodnotíte?
Tato spolupráce funguje, tak na 60%. Je potřeba si uvědomit, že tato spolupráce vznikla v době, kdy jsme řešili co s hráči ročníků 2003, 2002 a 2001. V Roudnici jsme nebyli schopni u těchto kategorií postavit konkurenceschopný tým a Litoměřice na tom byli podobně. Po jednáních s kluby v okolí jsme se nakonec dohodli právě s Litoměřicemi. Hráči, kteří odešli do Litoměřic (Neudeker, Mynařík, Čichovský, Landa) se stali základem mužstva, které dnes hraje o postup do extraligy mladšího dorostu. Z pohledu výchovy talentů je tato spolupráce úspěšná. Bohužel na druhou stranu je potřeba říci, že pro spoustu hráčů, které trenéři Litoměřic poslali k zápasům za krajský dorost Roudnice, se jet do Roudnice nechtělo a raději nehráli zápas vůbec. Náš dorost, tak musel do zápasů nastupovat v 10 hráčích nebo zápasy překládat. Nyní si musíme s vedením Stadionu sednout a tento nedostatek v naší spolupráci odstranit. Pokud se podíváte na účastníky soutěží mládeže, tak uvidíte samá B a C hokejových velkoklubů. Z map hokejových týmů zmizely týmy jako Most, Klášterec, Bílina, Sokolov atd. Roudnice touto cestou jít nechce. Chceme, aby název HC Roudnice, který tu je již 85 let, tu byl i v dalších letech. Pro udržení a rozvoje talentů však musí spolupráce s týmem, jako jsou Litoměřice pokračovat.
Jak jste spokojen s letošními výsledky A týmu?
Konec po prvním kole play off bylo pro mne zklamání. Cíl pro tento rok byl opět vyhrát Přeborníka kraje. Tento cíl se bohužel nepodařilo splnit. Na druhou stranu je potřeba říci, že jsme po základní části KPPM skončili na 3. místě a v proběhu sezóny jsme hráli pro diváky atraktivní hokej a s tím spokojen jsem. S čím jsem nebyl spokojen, ale přímo rozladěn, byla v období prosinec-leden nálada v šatně. Tým přestal táhnout za jeden provaz a to se hned projevilo na výsledcích.
Čím to bylo?
Nezlobte se, ale to si nechám pro sebe. Jediné co k tomu chci říci je, že tým musí táhnout za jeden provaz a ten kdo nebude dodržovat nastavená pravidla, nebude mít v týmu místo.
Jaký máte cíl do další sezóny?
„Už na začátku mého působení ve funkci předsedy klubu jsem zcela jasně říkal, že našim hlavním záměrem je vybudovat v Roudnici kvalitní zázemí pro hokejovou mládež, které pak následně umožníme profesní růst. Mládežnický hokej je pro nás hodně důležitý a velice se snažíme dětem dát to nejlepší, co nám finanční situace dovolí. To, že se hraje nejvyšší soutěž žen a A tým vyhraje Přeborníka kraje je velké plus, díky kterému se mladí hráči/hráčky mohou přijít podívat na „velké“ vzory. Vždyť například vidět na ledě svého trenéra nebo trenérku jak válí, musí být pro začínající hokejisty mimořádný zážitek.
To nemáte konkrétní cíl?
Samozřejmě, že mám a několik:
- Zajistit trenéra s licencí B pro nejmenší kategorie
- Naplnit všechny mládežnické kategorie
- Konečně postavit hřiště pro suchou přípravu hráčů a hráček
- Přesvědčit představitele města o větší finanční podpoře města hokeji v Roudnici.
- Celkově naplnit rozpočet na následující sezónu
- Vyhrát přeborníka kraje
- Hrát nejvyšší soutěž žen
Úspěšnou sezonu mají za sebou i mládežnická mužstva, můžete je krátce zhodnotit?
Škola bruslení
Do této kategorie se podařilo zapojit cca 35 dětí. Některé chodí pravidelně a jiné to berou pouze jako zpestření svého volného času. S tím jsme také do tohoto projektu šli. Ne každý totiž ví, že chce hrát hokej. Nejdříve je potřeba si vše vyzkoušet, a pokud to dítě baví, tak pak teprve pokračovat i další rok. Na konci tohoto ročníku jsme již mohli postavit tým pro následující sezónu.Což je cíl proč jsme tuto školu zakládali.
2. a 3. třída
Tyto kategorie již nyní budí u svých soupeřů určitou úctu. Hra je baví, což se projevuje na jejich chuti trénovat a učit se. Během této sezóny hráli několik turnajů, jak v Čechách, tak i v cizině. Z každého přivezli medaile. Z mezinárodního turnaje v Rakousku si dokonce přivezli zlato. Takže i tato kategorie je úspěšná.
Mladší žáci
Na začátku sezóny byla malinko obava, jak si povedou. Většina mužstva jsou prvoročáci a byla obava, jak se s žákovskou ligou vyrovnají. Předváděná hra a i výsledky nás nakonec přesvědčili o tom, že mužstvo má perspektivu, u některých hráčů se již nyní projevuje určitý hokejový talent. I tady se nám tedy daří naplňovat klubový cíl.
Starší žáci
Tato kategorie je pro nedostatek hráčů spojena s týmem Litoměřic. Obavy rodičů, že si jejich děti v LTM nezahrají, se nepotvrdila. Naši hráči se v týmech LTM neztratili a pravidelně nastupují.
Dorost
V těchto věkových kategorií jsme také spojeni s Litoměřicemi. Hráči, kteří hrají krajský dorost v Roudnici. Po špatném začátku soutěže, kdy se pro ně hledal vhodný trenér, byli na posledním místě tabulky. S postupující sezónou je převzal hráč A týmu a začínající trenér M. Vacek, který si týmu vybudoval respekt a tým si získal. Tým se nakonec umístil ve středu tabulky. Hráči, kteří hrají v kategorii mladšího dorostu za Litoměřice, hrají baráž o postup do extraligy mladšího dorostu. Dva zápasy před koncem baráže jsou na druhém místě. Tato baráž je historický úspěch této kategorie. Naši hráči jsou tahouni mužstva. Takže i zde se dá hovořit o úspěšné sezóně.
Z vašich slov je cítit, že jste s vývojem klubu spokojen?
Ano, ne sice 100%, ale jsem. Byl jsem velice mile překvapen, jak dokázali naši mladí hráči vyhrát zápasy s mužstvy, kde dospělí hrají nejvyšší hokejovou soutěž. Pevně věřím, že i v následující sezóně využije co nejvíce dětí z Roudnice naší školu bruslení a postupně se zapojí do hokejových družstev našeho klubu. A pokud bude v Roudnici dostatek lidí, kteří budou ochotni být tzv. ,,srdcařem“ a přidají se k stávajícím lidem, kteří dělají tento klub klubem, tak nemám o budoucnost hokeje v Roudnici strach.
Na závěr bych chtěl poděkovat sponzorům, hráčům/hráčkám, trenérům, vedoucím mužstev, rodičům, kolegům ve vedení klubu, prostě všem, kteří se po celý rok pohybovali okolo hokeje a zvlášť mládežnického hokeje zde v Roudnici za celý soutěžní ročník.